pondělí 31. prosince 2012

Žebříčky aneb Kultura v roce 2012


Hudební rok

Tolik skvělé hudby, jako vyšlo letos, to jsem snad ještě nezažil. Snad nebyl měsíc, kdy bych nějaké album neposlouchal pořád dokola. Nakonec jsem vybral sedm desek z této nadílky, které by neměly uniknout žádnému uchu. Pořadí není závazné, spíš se odvíjí podle toho, jakou mám náladu právě v tuto chvíli.

Planety – Peklo, peklo ráj
Jak už jsem psal před časem, jde o skutečné zjevení. I když už jsem tohle album slyšel tolikrát, že by se mi mělo omrzet, tak v něm neustále nacházím nové motivy, které mě nutí si ho pustit znova.

Neneh Cherry and The Thing – The Cherry Thing
Další, dost možná největší, překvapení tohoto roku. Švédské free-jazzové trio se dalo dohromady s dcerou kultovního trumpetisty Dona Chrrycho, Neneh, která se celý život věnovala trip-hopu. No, a natočili desku osobitých coverů svých oblíbených písní (od zmíněného Cherryho až třeba po The Stooges). Celé album je neskutečně živelné, plné hudebního humoru a instrumentální geniality.

Godspeed You! Black Emperor – Allelujah! Don’t Bend! Ascend!
Může vám dát dvacetiminutová instrumentální skladba takovou facku, že se z toho těžko vzpamatujete? Pokud ji hrají GY!BE, tak bez pochyb ano. Na nové desce přinášejí pouze dvě dlouhé skladby a dva drone předěly, ale i to dokonale stačí na to, aby sdělili svůj názor a totálně posluchače rozsekali na maximum vypjatou repeticí a gradací. A ty melodie, které se vždy vynoří z šumů a pazvuků, ty jsou zkrátka nádherné. Další monument.

Ravi Coltrane – Spirit Fiction
Ravi Coltrane je syn Johna Coltrana. A když jste syn boží, očekává se, že budete hrát výjimečnou hudbu. A Ravi Coltrane tento závazek na své první desce u labelu Blue Note plní na více než sto procent (tak, jak se na božího syna sluší…). Na albu hraje se dvěma různými kapelami, což mu umožňuje velkou rozmanitost v herním výrazu a náladách. I když může neobeznámenému posluchači znít poměrně tradičně, jak už je rodinným zvykem, je to deska velmi progresivní, která akustický jazz posunuje zase o kousek dál.

Master’s Hammer – Vracejte konve na místo
Neřekl bych, že mě ještě v dnešní době dostane black metalová deska. To by s ní ale nesměli přijít geniální Master’s Hammer, které lze považovat za jedny z otců zakladatelů tohoto žánru, navíc stále progresivní. Jeden skvělý hudební nápad střídá druhý, takže je album velmi rozmanité, ale zároveň jasně drží linku. Samostatnou kapitolou jsou texty Františka Štorma, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v české hudbě napsáno (například Šumava). To co dělá tohle album, stejně jako celou tvorbu MH výjimečnou, je ale nadhled a svérázný humor, se kterým ke svému žánru a jeho pravidlům a klišé kapela přistupuje.

Scott Kelly, Steve von Till, Wino – Songs of Townes van Zandt
Tři výrazné postavy post-metalové scény natočily poctu countryové legendě, která byla inspirací pro mnohé písničkáře. Každý si na desku vybral tři skladby, které až na výjimky doprovází pouze s akustickou kytarou (tak jak poslední dobou vystupují i se svou vlastní tvorbou) a interpretují je do velmi osobní a melancholické podoby. A jdou až na dřeň.

Mary Halvorson Quintet – Bending Bridges
Mary Halvorson je kytaristka, jejíž hra se těžko popisuje, protože je velmi nepředvídatelná a ovlivněná mnoha směry. Ale podobnost bych možná našel u Billa Frisella… kdyby mu hráblo a byl větší punkáč. Od jemných a tichých vyhrávek tady není daleko k noisové erupci, při níž se rozbuší srdce i těm, kteří jazz považují za nudné fidlání (to všechno se odehrává v sestavě kytara, kontrabas, bicí, trubka, saxofon). Radost z hudby, radost z hluku… radost.

Další zajímavé desky:
Auxes – More, More, More
Bob Dylan - Tempest
Converge – All We Love, We leave Behind
Gattaca – 7inch
Idea – Daleko blíž
Lungfish – A.C.R. 1999
Mono – For My Parents
Neurosis – Honor Found in Decay
noAR+IS+ – K9
Om – Advaitic Songs
Scott Kelly and The Road Home – The Forgiven Ghost in Me


Filmový rok

Co se týká letošních filmů, skutečně mě nadchly jen tři, které zde zmiňuji, ale naštěstí tu byly snímky starší, kde jsem našel dostatek zajímavých kousků, u nichž mi nebylo líto strávit několik hodin.

Klip
Tenhle film mě naprosto dostal. Podle ohlasů jsem očekával šokující film a samoúčelné sexuální scény, ale dostalo se mi velmi syrového pohledu do života dnešní mladé (přiznejme si to, nejen srbské) generace. Tento obraz jejich života, jenž se (zpracováním) blíží vyprázdněné naraci, je ale jen podkladem pro hlavní těžiště filmu. Lásku a její nelehké hledání, a tato linka filmu působí v některých momentech až nečekaně křehkým dojmem. Abych se přiznal, nechápu lidi, kteří v tom vidí jen porno, jelikož těch explicitních scén tam není v součtu ani deset minut a navíc jejich zasazení a zpracování je scenaristicky na velmi vysoké úrovni. Ostatně režie Maji Milos je celkově velmi nápaditá, například ve scénách, kde je použit místo kamery mobilní telefon, který ještě přidává na autentičnosti. A nakonec samozřejmě musím vyzdvihnout výkony všech (ne)herců a hlavně Isidory Simijonovic. Velký zážitek a velký příslib do budoucna...

Atlas mraků
Pro takové zážitky miluju filmy. Nemusí to být obsahově hluboké, ale ten zážitek je tak silný, že když člověk odchází z kina, je totálně ohromený. Velký film.

Skyfall
Návrat k tradičnímu conneryovskému Bondovi, tak jak ho mám rád. Skvělá režie, které se bohužel už asi u dalších dílů série nedočkáme.


Literární rok

Opět ubylo času na čtení, takže je letošní seznam žalostně krátký. Ale o to pečlivěji jsem si knihy vybíral, takže se dá říct, že každá z nich stojí za přečtení a ty, které jsou označeny tučně, jsou pak bez debat MUST READ. 

Dorota Maslowska – Červená a bílá
František Štorm – Eseje o typografii
Henry David Thoreau – Walden čili Život v lesích
James Joyce – Dubliňané
Jan Zábrana – Zeď vzpomínek
Jaroslav Havlíček – Neviditelný
Jaroslav Seifert – Morový sloup
Johan Wolfgang von Goethe – Faust
Jonathan Littel – Laskavé bohyně
Max Frisch – Homo Faber
Michael Houllebecq – Rozšíření bitevního pole
Michail Lermontov - Démon
Paolo Giordano – Osamělost prvočísel
Philip K. Dick – Ubik
Sjón – Syn stínu
Stephan Kinsella – Obžaloba duševního vlastnictví
Vladislav Vančura – Markéta Lazarová
Zpěv do odposlechu víc

Žádné komentáře:

Okomentovat