neděle 30. září 2012

Národ, jen prázdné slovo


V poslední době mám stále častěji pocit, že vůbec nechápu, proč bych se měl cítit součástí nějakého národa a ještě k tomu projevovat národní hrdost. Celý ten koncept plácání se po zádech za úspěchy a truchlení nad prohrami jiných lidí mi přijde patetický a také dosti nelogický.

Proč bych se měl cítit nějak úzce spřízněný s anonymní masou lidí, kteří se mnou mají společných několik velmi obecných věcí (mluví stejným jazyk, chodí po stejné hlíně a možná jim rodiče vařili podobná jídla)? To je sice celkem zajímavé, ale taky je to ale tak vše, co o nich „vím“. A to se mi zdá docela málo na to, abych je považoval za své druhy či dokonce bratry.

Z mého pohledu existuje člověk jen jako samostatný jedinec. A důležité je pouze to, jak jedná. Nic víc. Názory a hlavně činy dělají člověka tím, kým je. To, kdo byli a co činili jeho rodiče natož cizí lidé v jeho okolí či dokonce dávno v historii, je nepodstatné.

Co se týká národní hrdosti, tak už z mého vidění každého člověka jako jedince vyplývá, že sice obdivuji činy jednotlivých lidí, ale není mi jasné, proč bych si to měl spojovat s tím, jakým jazykem mluvil a podle toho jedny preferovat před druhými nebo si dokonce jejich úspěchy přivlastňovat.

Kupříkladu Karla Havlíčka Borovského neobdivuji proto, že jeho texty jsou psány řečí, které rozumím, ale proto, že souhlasím s jeho názory a činy. Stejný vztah jako k němu mám i Fredericu Bastiatovi, Franku Zappovi nebo Henry Davidu Thoreauovi, s nimiž bych si sice česky nepopovídal, ale jejich jednání je pro mě stejně hodnotné a inspirativní.

Zkrátka tohle kolektivní sdílení, založené na dost pochybných a podle mě iracionálních základech, jde úplně mimo mně.

2 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý názor.
    Většinou pociťuje člověk jakousi národní hrdost, protože má potřebu někam patřit. Má jakousi přirozenou potřebu sdružování se v masách stejné ideologie, stejné víry, nebo původu. Pro někoho kousek země, pro jiného důvod někam patřit. Mají na to právo, avšak pokud někdo opravdu má svůj národ rád, tak se má snažit se z jeho minulosti i současnosti třeba poučit. Analyzovat chyby, vidět ho taký, jaký je. Dnes už málokdo tuší, co to znamená národ a proč bylo toto slovo v minulosti tak důležité. Hodnota slova "národ" se mění tak, jak se mění svět kolem nás - globalizace a sdružování států do větších celků slovu národ zrovna nenahrávají.

    OdpovědětVymazat