čtvrtek 16. srpna 2012

Vesmírná katarze lásky


Neustále tvrdím, že česká hudební scéna má posluchačům co nabídnout. A tento rok se mi dostal do ruky takový trumf, který by měl přesvědčit i ty nejzarytější odpůrce domácí hudby. Deska Peklo, peklo ráj od kapely Planety.

První věc, která na tomhle albu zaujme, jsou geniální kytarové linky, které se vzájemně proplétají a doplňují ve schizofrenní katarzi, kterou občas protnou nádherné a jemné vyhrávky a disharmonie. Aby tyto výrazné nápady byly podtrženy, je rytmika většinou skromná a příjemně jednoduchá. Zároveň je ale nutné říct, že Planety své nástroje ovládají velmi dobře a tato přímočarost je záměrná, ku prospěchu hudby.

Na zpěv si člověk musí nějaký čas zvykat, protože, i když velmi dobře zvládnutý (s občasnou reminiscencí na Priessnitz), takto křehký projev není pro každého. Ale po více posleších už člověk podlehne a zaposlouchá se do kvalitních textů. Ty jsou všechny v češtině a většinou mají melancholickou a romantickou náladu (v tom nejlepším slovasmyslu). A mezi nádhernými obraty občas můžeme odhalit i odkazy k české poesii.

Z těch devíti skladeb už po čase nedokážu označit ani jednu jako slabší, protože mám pocit, že všechny jsou naprosto zásadními hitovkami. Přesně takhle totiž vypadá pop v mých nejmokřejších snech; suverénní, originální a tak nějak vesmírně zásadní.


Album je zdarma ke stažení zde, což chválím, ale zároveň je mi trochu líto, že zatím neexistuje vinylová verze.

Žádné komentáře:

Okomentovat