úterý 19. června 2012

Dotace na kulturu aneb pokrytectví


Překvapivě velký počet lidí mi dává zapravdu, že by stát neměl plýtvat penězi na dotacích a zvláště pak do neprosperujících oblastí. Tedy, souhlasí do doby, než zmíním to, že by samozřejmě neměla být dotována ani kultura. V té chvíli se v jejich očích stávám největším nepřítelem umění, buranským čtenářem bulváru a materialistickým zaslepencem, který by nechal chudáky nezávislé umělce zemřít hlady a jejich tvorbu zadupal do země.

První dvě označení mohu, troufám si říct, lehce vyvrátit seznamy četby, zhlédnutých filmů a naposlouchané hudby. To třetí se budu snažit vyvrátit v tomto článku, alespoň částečně.

Už jen to, že někdo, kdo si říká nezávislý umělec, požaduje od státu (a tedy bez výjimky všech jeho občanů, na nichž je tím pádem závislý) financování své tvorby, je vrchol pokrytectví a já osobně bych se cítil vyloženě trapně, kdybych měl tvořit za peníze lidí, kteří o mně v životě neslyšeli a pravděpodobně na tom ani nechtějí nic měnit.

Je třeba si uvědomit, že umělec si stejně jako každý jiný člověk vybral své povolání svobodně (ano, třeba i na základě výrazného talentu, který ho k tomu předurčuje, ale ten musí prokázat i úspěšní lidé v „civilních profesích“) a měl by při této volbě zvážit, zda se svou tvorbou dokáže uživit.

Pokud tomu tak není, asi by bylo vhodné najít si jiný zdroj obživy a svou tvorbu provozovat ve volném čase (a tím získat i větší nezávislost na obecném vkusu přijímání díla veřejností), tak jako to dělali například T. S. Eliot (bankovní úředník), Paul Gaugain (obchodník s cennými papíry), Phillip Glass (taxikář) či James Joyce (učitel jazyků).

Stejně tak pokud do nějakého avantgardního divadla chodí průměrně dva lidé týdně, je hloupost dotovat velké sály a jejich každodenní provoz. Tvůrci holt budou muset provozovat své umění jako koníček v odpovídajících prostorách, kde si časem mohou vytvořit diváckou základnu, která o jejich výjimečnosti dá vědět světu.

A také rád bych věděl, jakým způsobem se stal pověřený státní úředník rozhodující o penězích a umělcích, kterým budou přiděleny, jakýmsi arbitrem kvality, který ví mnohem lépe než já, komu mé peníze pomůžou.

Jak jen to jde, snažím se co nejefektivněji podporovat umělce jak svými penězi (koupí alba nebo lístku na koncert kapely, knihy či lístku do divadla), tak i recenzí a doporučením ostatním lidem. A většinou jsou to věci mainstreamovému vkusu na míle vzdálené (jak už asi čtenáři mého blogu zjistili) a zároveň vzniklé bez přijetí státních dotací.

Jako příklad, že kvalitní počiny lze dělat i bez dotací a žebrání u státní pokladny, mohu uvést labely Silver rocket nebo Mama mrda maso, kluby Vrah nebo 007, nakladatelství Za tratí nebo Polí5. Jen musí mít člověk odvahu jít s kůží na trh, dát všanc své peníze (nebo si sehnat mecenáše) a hlavně poctivě a tvrdě pracovat, tak jako v jakémkoliv jiném podnikání.

Po této větě vcelku jistě přijde námitka, že umění a kultura nejsou zboží a umělec nemůže tvořit kvalitní kulturu za peníze. Co pak takový Michellangelo? Nebo Charlie Chaplin? Co Beethoven a Mozart? Ti všichni tvořili převážně na zakázku, pro peníze. Nebo to nebyla kvalitní kultura?

Tím rozhodně netvrdím, že kvalita kultury se dá určit podle toho, kolik lidí za ni platí. Tvrdím, že umělec musí umět odhadnout, kolik lidí jeho tvorba zajímá a podle toho přizpůsobit i svou činnost.

Dále slýchám častou námitku, že pokud přestaneme dotovat umění, lidé budou číst jen bulvár a sledovat telenovely. To odmítám už z principu a přirozenosti lidské povahy. Jelikož zde vždy budou lidé, kterým se bude líbit něco jiného než většině. A ti buď začnou sami něco tvořit, nebo alespoň umělce podpoří dle své úvahy a možností.

Pokud tomu tak není a můj úsudek o lidské tvořivosti a nadšení pro věc je mylný, tak to současné kvalitní dotované umění obdivuje jen banda pokryteckých snobů, které ono umění vůbec nezajímá a ani je nepoznamenalo. A není ho tedy ani třeba…

6 komentářů:

  1. Tak příteli, pokud sám říkáš, že máš naposloucháno a načteno, klidně si nalep odznak kulturní necti na kapsu saka, může alespoň hřát Tvé zbožové srdce. A snobové, pro Tvou informaci, či rekonfirmaci, jsme dnes všichni.

    Jinak s Tebou souhlasím, peníze na kulturu jsou mrháním. Zastávám však názor, že se jedná o mnohem méně mrhavé jednání a rozdělování, než podpory jdoucí napříč ostatními resorty. Umění alespoň kulturu předstírá, zbytek zpravidla jen člověka stírá, okrádá, a z toho, co odevzdáváš, se smějí do ksichtu nejen tobě, ale i tvým blízkým, příp. dětem.

    A Tebou zmínění umělci, pokud se nemýlím, nacházeli zcela odlišná občanská i umělecká východiska. Nemá zde smysl vést účetnictví, ale srovnávat např. Gaugina s Eliotem je, odpusť, ptákovina. Pokud však chceš naznačit, že intimní umění si hledá cestu jen skrze ty nejtemnější, nejužší a nejšpinavější díry, v nichž ho nikdo nemůže vykořenit, potom namítám, že v intencích dnešního světa je už i toto tak ohromnou "vanitas", že se vždy najde mnohem více zahradníků, než uměleckých výhonků, pročež tvorba není jen - možná talentovaným, možná trénovaným - tvořením nazdařbůh, nýbrž jen dalším plevelným projevem. Pro další informace doporučuji pročíst A. Danta a jeho úvahy o smrti umění (nečetl-li jsi již).

    Ale už i jen takto kultivovaně napsaný a upřímně do vosího hnízda píchající článek oceňuji. Ovšem vysvětluj to všem tatínkům a maminkám, jejichž děti vyjí hlady ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V první řadě děkuji ocenění článku a také za poměrně obsáhlou reakci. V tomto komentáři odpovím zároveň na i reakci, která se zde neobjevuje a obdržel jsem ji pouze na e-mail.

      Souhlasím, že to, že mám načteno a naposloucháno může působit dosti snobsky, povýšeně a jako slova člověka, který "všechno viděl a všechno zná". Uznávám, že ta slova asi nebyla zvolena úplně vhodně. Ale je třeba je chápat v kontextu s prvním odstavcem, jako snahu o vyvrácení toho, že nečtu jen bulvár při nějaké radiové kulise. Ale to je víceméně jedno.

      Dále se vyskytla výtka, že slučuji pojmy 'kultura' a 'umění'. Rozdíl mezi nimi samozřejmě znám, ale mám pocit, že pro účely takto krátkého článku je mohu VÍCEMÉNĚ zaměňovat, jelikož dotace jdou do všech odvětví kultury, ale nejvíce se mluví o umělcích, tudíž jsem je užil jako příklad. Ale princip má být podle mě stejný i u muzejí a podobných institucí.

      Rozhodně se nesnažím podsouvat, že veškeré zabývání se kulturou je ztrátové. O tom, že umění a kultura mohou prosperovat, je de facto celý článek. Bohužel my dotujeme jak projekty neprosperující (a to tak výrazně, že jsou ve ztrátě i po přijetí dotací), tak i ty výdělečné, aby se necítily ukřivděny a ošizeny.

      Pak přišla na řadu otázka, proč by mecenášem neměl být stát. Tady je má odpověď jasná: Ty peníze, které používá, nejsou jeho.
      Veškeré peníze, kterými stát operuje jsou lidem ukradeny skrze daně. A pokud už mají být daně vybírány (já stojím za tím, že ne, jelikož veškeré služby státu může nahradit soukromá instituce... ale o tom není tato diskuse), tak by měly být užity opravdu jen na to, v čem je podle mnohých stát nenahraditelný (tedy obrana, dopravní infrastruktura a třeba starost bezmocné), ale rozhodně ne zájmy jednotlivých lidí jako je sport nebo zde diskutované umění.

      Na konec přišla otázka, jestli nevytvářím iluzorního nepřítele, jelikož autorovi není známý případ člověka, který si říká nezávislý umělec a pobírá dotace. Upřímně mohu říct, že takových znám několik.
      Ale i kdyby nebyli, tak smrt nezávislých umělců je argumentem většiny lidí pro udržení současné praxe. Pokud nezávislý umělec dotace nebere, dobře pro něj, alespoň mu s jejich zrušením ubude uměle udržovaná konkurence a bude se moci lépe prosadit.

      Zmíněnou knihu Arthura Danta jsem nečetl, ale děkuji za zajímavý tip. Snad se k ní časem dostanu.

      Vymazat
  2. Reakce aneb povrchnost

    Milý kolego, celý Váš názor je postaven na podivných premisách:
    1) tvrdíte, že kultura = umění
    2) předpokládáte, že kultura je principiálně neprosperující oblast

    ad 1) Tvrdím, že umění je jen jednou z oblastí kultury a není úplně v pořádku ji na něj redukovat. Dalším příkladem kultury mohou být národní tradice či kulturní památky. Jejich udržování často něco stojí, ale pokud jsou dotováni někým inteligentním, mohou generovat zisk, například zvýšením turistického ruchu - pod kulturu například spadají i muzea a odhadl bych, že průvodci na státních hradech a zámcích jsou taktéž placeni ministerstvem kultury.

    ad 2) To, že kultura může být prosperující jsem nastínil už výše, ale ani umění není nevýdělečné z principu: například ještě na začátku 20. století USA ignorovala evropská autorská práva a vesele si vydávala neautorizovaná vydání anglofonních autorů - ti se velice rychle naučili, že si mohou vydělat celkem slušné peníze autorským čtením v USA.
    V tomto bodě je myslím problém v tom, že umělci se zpravidla moc nezjímají o to, jak se prodat. Ono to není ani moc nelogické, protože ekonomické myšlení je jiné než umělecké. A co se týče těch slavných mecenášů - myslím, že zbohatlíci investující do umění pro vlastní potěšení jsou spíš romantická idealizace. Tedy, ne že by se občas takoví nenašli, ale mnohem obvyklejší varianta mecenáše je schopný manažer, který umí umělce prodat, nebo s jeho pomocí získat jiné statky (třeba zvíšení prestiže může za jistých okolností posílit mocenskou pozici).

    No a když jsme u těch mecenášů - proč by nemohl být takovým mecenášem stát? Původní cíl kritiky je plýtvání zdroji na nevýdělečné oblasti, ale jak jsem se snažil nastínit výše, mecenášství je jenom starší forma managementu a ten obvykle není chápán jako z principu nevýdělečný.

    Jako specifický problém různých druhů orálního umění potom může být skutečnost, že ekonomické zhodnocení díla je extrémně limitováno velikostí jazykové skupiny. Abych to přiblížil: Autor, který píše dobře, ale cílí na minoritní skupinu se specifickým estetickým vnímáním, nemá problém když bude psát anglicky, španělsky nebo třeba portugalsky - mluvčích těchto jazyků je dost na to, aby se v něm našla dostatečná skupina cílových čtenářů a vyplatil se malonáklad. Když chcete psát česky, musíte jako začínající autor hlavního proudu počítat s malonákldem, pokud chcete psát pro specifickou skupinu... pak máte problém a buď budete mít štěstí a nějaký nakladatel to riskne, nebo ne. A když to štěstí vyjde napoprvé, tak musí vyjít ještě jednou, aby se to chytlo na trhu... A myslím, že dotovat tento specifický typ autorů stojí za to, už jen proto, že jich zase tolik není. A vzhledem k tomu, kolik existuje různých literárních soutěží a spisovatelských stipendií, tak stát nemusí ani v tomto případě dotovat zajíce v pytli.
    Dotace autorů, kteří mají jen "smůlu" na mateřský jazyk, potom může poskytovat stejný druh prestiže, jako přináší například vrcholoví atleti na Olympijských hrách - pokud si neodvezou mediale, tak silně pochybuji o fiskálním zisku z jejich dotování, přesto nikdo nezpochyňuje dotování sportu tak, jako dotace umění.

    PS: Já neznám nikoho, kdo by si říkal nezávislý umělec a žil přitom z grantů či uměleckých dotací. Není to trochu vytváření iluzorního nepřítele?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, který bohužel automat přemístil do spamu, takže než jsem si toho všiml a vrátil ho sem, už jsem reakci napsal do odpovědi výše, snad to nevadí.

      Vymazat
  3. Docela souhlasím... já mám pifku hlavně na divadla teda. Kultura by mohla být osvobozena od daní, nebo by byla daň jen "symbolická" jednoprocentní, a tím by se mohlo přilákat víc lidí a člověk by neomdléval při zjištění ceny knihy. Dle mého by se mělo zrušit ministerstvo kultury (tyjo, přijde mi že když je kultura pod hlavičkou státu, že to nahrává k jejímu omezování) a podporovat festivaly apod. by si mohlo sama obec nebo kraj, pokud by měla pocit, že to pro ni bude ekonomicky výhodné díky turistice a tak.
    Navíc se tahle sféra teď bude proměňovat už kvůli internetu a vůbec nemám představu, co z toho vyjde.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem sice od divadla (ne herečka, jen divadelní teoretik, o to hůř se "mám" a o to víc musím shánět "normální" zaměstnání), tedy z oblasti umělecké a kulturní, ale s tímhle článkem plně souhlasím. Nemine den, kdy se u divadla řeší a hlavně fňuká: "My jsme zase nedostali grant, budeme muset zavřít divadlo, omezit náklady na kostýmy, snížit platy herců atd..." Jenže zásadní problém je v tom, že většina těchto fňukalů jsou SOUKROMÁ divadla, která, a to ať se na mě nikdo nezlobí, už ze své podstaty podnikání nemají na státní dotace nárok ani korunu. Prostě ani floka! Pokud chtějí fungovat tak, jak chtějí fungovat, soukromých firem, které udělují štědré sponzorské dary, u nás existuje stále dost. To samé platí u filmu, chci-li natočit film, seženu si na to nejdřív peníze a nedoufám, že to všechno zaplatím z následných prodejů vstupenej, DVD, hraček či podobných blbostí.

    Navíc, umění (ať už se pod tím skrývá cokoliv a je tím konkrétně v divadle myšlena jakákoliv divadelní produkce) je možné dělat i bez nákladných kostýmů, bez prostoru divadla, vlastně bez peněz...to je zase jen představa některých divadelníků (u filmu je to vzhledem k použitému materiálu trochu jinak, to uznávám), že k supr čupr představení musí mít někdo nově vymalovaný dům, kostýmy od módního návrháře, texty písní od nového zpěváka...

    OdpovědětVymazat