středa 11. ledna 2012

Lyssa, monument El Clásico

Je málo alb, u kterých můžete po prvních taktech říct, že ta deska bude skvělá. Ještě méně je těch desek, u kterých po jedné sloce cítíte monumentálnost. A takové, u nichž stačí jediná skladba k tomu, že bezpodmínečně víte, že jste svědky něčeho mimořádného, ty můžeme počítat snad jen po jednotkách. Takové je El Clásico.

            Když jsem slyšel předchozí desku Amoral, říkal jsem si, že je to docela dobré, ale práce je má kapela před sebou ještě dost. A během sedmi let Lyssa zamakala tak, jako už dlouho nikdo nikdo u nás.

            Ubylo vazeb, šumů a podobných věcí, takže se zvuk kapely pročistil, čímž se stal mnohem intenzivnějším a plným napětí a dovolil tak projevit se zvláštní dynamice naplno. Tahle nahrávka má takové koule, že dost těžko hledám srovnatelnou věc. Všemu dominuje jasná a syrová rytmika (s úžasně zvonivou basou), kterou hypnoticky obaluje kytara.

            Superlativy nebudu šetřit ani u textů. I ty se od Amoralu posunuly dál a jsou mnohem poetičtější, ale zároveň údernější. Navíc specifický přednes (důkaz toho, že charizma a obsah může naprosto vymazat i malou vadu řeči) to celé uzavírá do temného, nevrně neurotického balení, v němž se skrývá víc, než se může zdát. Výpověď.

            A co je hlavní, tahle deska funguje jako dokonale uzavřený celek, a přitom je na ní jedna skladba lepší než druhá (hymna za hymnou, chtělo by se napsat). Sám nevím, kterou bych vybral jako nejlepší a ani to dělat nebudu, protože, když si pustím první věc, mám nepřekonatelné nutkání a chuť doposlouchat celou desku až do konce.

            Jestli si stěžujete na to, že se u nás nedělá dobrá hudba a kapely se plácají v tom našem malém rybníčku, pusťte si tohle album. Poznáte, že když kapela dělá věci bez kompromisu a vydá ze sebe vše, vznikne něco, co prostě budete chtít mít doma. A nejlépe na nádherném vinylu přímo od Silver rocket.

Žádné komentáře:

Okomentovat