úterý 20. prosince 2011

Jazz není mrtvý

            Spousta lidí zastává názor, že jazz je mrtvý žánr, který zůstal zakonzervovaný v uších našich babiček někdy v padesátých letech. Tímto článkem bych chtěl ukázat, že tomu tak není a že se jazz vyvíjel dál, a i v současné době má sílu na to posluchače vtáhnout do své rytmické pavučiny a jen tak ho nepustit.


           Často, když vyslovím to, že poslouchám jazz, tak se lidem vybaví jméno Louise Armstronga a pak už nic, což je velká škoda, jelikož i v desetiletích po něm vznikala skvělá (a já si myslím, že mnohem lepší hudba). Ale o této době psát nechci, rád bych totiž ukázal, že i v posledních dvaceti letech vznikla jazzová tvorba, jíž stojí za to věnovat čas.

            Samozřejmě na sebe za ty roky tato hudba navázala spoustu vlivů, které více či méně je aktivně využívá, takže se dost změnila její podoba. Jazzoví muzikanti už se dávno nebojí vystoupit před publikem s elektrickými nástroji. Dokonce ve své hudbě využívají sampling a elektroniku a jiné způsoby typické pro hudbu po roce 2000. Většina muzikantů, které zde zmíním, ještě nemá ani čtyřicet let (mnozí jsou mnohem mladší), takže je velká naděje, že o mnohých z nich ještě budeme dlouho slýchat.



Matthew Shipp

Americký pianista, který hrál dlouhou dobu free jazz s Davidem S. Warem, ale ve své sólové tvorbě začal experimentovat v jiném směru. Spolupracuje hlavně s elektronickou a hip-hopovou scénou (například DJ Spooky nebo Anti-pop consortium), což podporuje jeho smysl pro minimalismus a jednoduchost.




Robotobibok

Polští milovníci analogových efektů, kteří potvrzují fakt, že v zemi na sever od nás se vždycky hraje jazz na nejvyšší úrovni. Tato kapela už bohužel nehraje, ale tři desky, které po ní zůstaly, obsahují energickou syntézu jazzu s rockem a trip hopem.




Nils Peter Molvaer

Ikona evropského a hlavně norského jazzu. Jeden z prvních muzikantů, který začlenil do své tvorby elektroniku a drum’n‘bassové rytmy. Od své dnes už legendární desky Khmer ušel tento trumpetista dlouhou cestu, na níž se sice od jazzu vzdaluje víc a víc, i když ta jazzová volnost a chuť přicházet s něčím novým je u něj stále cítit.




Eivind Aarset

Molvaerův dlouholetý spoluhráč, který je jedním z mých nejoblíbenějších kytaristů, jelikož má opravdový cit pro skladbu a nesnaží se jen ukázat, co umí. Jeho hudba kombinuje prvky jazzu, rocku a temné elektroniky, což ve výsledku překvapivě působí jako produkce výrazně ovlivněná ambientní hudbou. Vždy dokáže najít tu správnou emoci a skrze nástroje ji přenést až k posluchači.



Portico quartet

Ukázka toho, že jazz může znít naprosto moderně i téměř v úplně akustické podobě- saxofon, kontrabas, bicí a hang. Téměř akustickou podobu zmiňuji proto, že používají různé elektronické efekty a samply, což dodává jejich hudbě výrazný post-rockový feeling, ale zároveň lze vysledovat i vlivy moderní klasické hudby. Jejich pojetí jazzu se stalo téměř senzací… a zaslouženě. Doufám, že k této cestě a novátorství inspirují více muzikantů.




Mostly other people do the killing

Kvartet, který hraje akusticky ve složení saxofon, trubka, kontrabas a bicí a je podle mě nejlepší v současnosti hrající jazzovou formací. Jejich hudba jasně vychází z éry moderního jazzu v padesátých a šedesátých letech, ale na tyto základy dokázali tito výborní instrumentalisté navázat vlivy moderních žánrů, spoustu hudebních nápadů, které se jen tak neomrzí. Navíc z každé jejich nahrávky čiší nadšení, energie a smysl pro hudební humor, který mám tak rád.













2 komentáře:

  1. Radeji bych se vyhnul klasifikaci co je lepsi a co ne. Armstrong byl ve sve dobe natolik prelomovym a inovatorskym, ze ovlivnil celou dalsi generaci hudebniku, ktere diky tomu mohla prijit s necim novym.

    OdpovědětVymazat
  2. To já rozhodně nepopírám, ale nechci tady prezentovat názory úplně neutrální, takže svůj subjektivní pocit z jeho hudby jsem sem promítnul. (Časem možná přide článek, který mé stanovisko vysvětlí.)

    OdpovědětVymazat