úterý 27. prosince 2011

Filmový rok 2011

V tomto roce jsem zhlédnul opravdu hodně filmů, i když na ty, které budou nejspíš bojovat o Oscary, se dostane až někdy v lednu či únoru. Snažil jsem se sledovat jak novinky tak hlavně starší kousky, jež psaly historii nebo jsou díly mých oblíbených režisérů. 

Jednoznačným objevem roku se pro mě stal maďarský režisér Benedek Fliegauf, jehož tři snímky mi přinesly hluboký a trvalý zážitek.

K filmům z letošního roku jsem navíc přidal své komentáře z CSFD, aby bylo jasné, proč jsem z nich nadšen nebo zklamán. Starší snímky, které mě nadchly, přidávám už jen ve výčtu, jelikož je jich docela dost a každý si je může dohledat.


Nadšení:

Půlnoc v Paříži

Já Woodymu žeru prostě všechno, i tuhle idealizovanou reklamu na Paříž. Owen Wilson se stal typickým allenovským hrdinou a přebral i některé jeho typické rysy... a k tomu ještě dobře hraje. Stejně tak výborná je i Marion Cotillard, na jejíž krásu jsem se nemohl vynadívat celý film a bylo mi líto, že po hodině a půl byl konec filmu a už ji v těch krátkých šatech neuvidím. Pak jsou tady dokonalé scény se slavnými osobnostmi, z nichž musím vyzdvihnut tu se surrealisty. Ano, tento film si budu pouštět vždy v nostalgických a sentimentálních chvilkách, kdy budu potřebovat něco přívětivého. (Asi jsem vyměkl, nebo je Woody Allen opravdu génius.)

Melancholia

Tady stále nejsem schopen napsat smysluplný komentář, jelikož film na mě zapůsobil tak silně, že o něm stále přemýšlím, ale nevím, jak své interpretace promítnout do textu. Snad jednou.

Lůno

Fliegauf opět ukazuje, co je to nádherná vizuální stránka filmu, a že s ní jde pracovat tak dokonale, že sama o sobě dokáže přenést emoce tak dobře, že není třeba téměř žádné hudby. Dostává se nám i hlubkého psychologicko-etického zamyšlení na velmi kontroverzní (ale asi ne tak utopické a vzdálené, jak by se mohlo zdát) téma, na jehož otázky si ale divák musí odpovědět sám, jelikož film ani náznakem nesoudí. Eva Green zde ukazuje, že je nejen nádhernou ženou, ale i excelentní herečkou, ale podobně povedený výkon podal i Matt Smith, i když jsem měl pocit, že v některých momentech maličko přehrává. Tímto filmem Benedek Fliegauf ukazuje, že je schopen se přiblížit i méně zkušenému divákovi, ale měl by zvážit, jak daleko je vhodné zajít, aby nepřišel o svůj rukopis. Zatím se mu to daří.




Jde to:

Rango

Vlastně nemám, co filmu vytknout. Je to zábavné, je to plné odkazů, hraje k tomu výborný soundtrack a díky skvělé animaci se na to krásně dívá. Bohužel pořád nejsem schopen docenit westerny...

Paul

Docela příjemná komedie, která ale zdaleka nevyužívá svého potenciálu a často přechází do zbytečných a samoúčelných vulgarit. Je to velká škoda.

Crazy stupid love

Povedená romantická komedie, která nachází docela příjemnou rovnováhu mezi sebeironií a petetičností. To z čeho se tady hlavně těží, je dobře napsaný scénář s několika opravdu kvalitními hláškami a také herecké výkony, hlavně Juliane Moore a Ryana Goslinga. Nesmím zapomenout ani na Emmu Stone, která tady měla obrovské kouzlo. Ten konec byl možná až příliš sladký, ale přiznávám, že jiný bych ho chtěl jen ve svých asiciálních chvilkách a dnes mám dobrou náladu, tak ho odpustím.

Thor

Tenhle film je další velmi příjemnou oddechovkou, z níž ale moho být vymačkáno mnohem více, ale k tomu by musela bát použita delší stopáž, což asi nepřipadalo v úvahu. Jen tak by totiž vynikly další postavy a příběh by byl ještě epičtější. Jelikož jsem od tohodle snímku nic moc nečekal, tak mě hodně překvapila příjemná režie, která připustila jen tolik akce, kolik bylo nezbytně nutné. A ani herecky není moc co vytýkat, protože jak Hemsworth, tak Stellan Skarsgard hrají a hláškují na výbornou. K tomu tu navíc máme dvě krásné herečky, z nichž byla tentokrát oslnivější ta, jaž dostala méně prostoru- Kat Dennings. Ale o maličko méně megalomanie by neškodilo, občas byla na úkor precizního zpracování.

x-men: First class

Řemeslně velmi zdařilý blockbuster se všemi klady i zápory. Akce má velmi rychlý spád a je zábavná, bohužel na druhou stranu jsou mnohé scény ořezány tak, že nevynikne psychologie postav, což je velká škoda, jelikož prostor na to určitě je, už jen kvůli stopáži. A výborný Fassbender samozřejmě.

Zdrojový kód

Tak moc jsem chtěl dát tomuhle svižnému a opravdu dobře natočenímu snímku pět hvězd, až jsem nad ním začal přemýšet důkladněji a došlo mi, že je tady až příliš nelogičností a prapodivných logických kotrmelců, že jsem si přestával být jistý i čtyřmi. A je to škoda. Protože Duncan Jones opět ukázal, že umí pracovat s poměrně malým rozpočtem, omezeným prostorem a počtem herců. Podařilo se mu natočit film s velkým spádem posunout výborného Jaka Gyllenhaala o kousek výš na symbolickém hereckém olympu. Navíc tu máme i velmi pěknou romantickou linku s překrásnou Michelle Monaghan, pro jejíž úsměv bych do toho vlaku snad i dobrovolně nastoupil. Kromě už zmíněných nelogičností mi vadil natažený téměř popcornový konec, který měl končit...no vy víte kde. Takže až se Jonesovi dostane do rukou perfektní scénař, delší než povídka, máme se opravdu na co těšit. Zatím jen uznale pokyvuji hlavou.



Zklamání:

Drive

Docela hypnotický snímek s nádhernou kamerou, která si užívá široké záběry a sem tam nádherný detail. Bohužel se zde vyskytují různé nelogičnosti a taky hudba s odporným feelingem 80. let, což je u mě téměř automaticky mínus. Ve spoustě výborných meditativních pasáží film funguje a atmosféra diváka vtáhne, bohužel jen do té doby, než zjistí, že vše se děje jen pro samoúčelné expicitní násilí a rádobyhluboké plácání se v nicotě. Což je škoda. Ani velmi dobré herecké výkony Ryana Goslinga A Carey Mulligan to zklamání z plytkosti nevytáhnou z lehoučkého nadprůměru.

Your highness

Tenhle film obsahuje opravdu povedené hlášky a momenty, které se bohužel časem opakují, což je škoda, protože s takovým hereckým obsazením má rozhodně na víc. Ale asi zůstane jen u lehkého nadprůměru, i přes skvělý minotaurův penis...

Strom života

Opravdu krásně se na tento film dívá. Strom života je totiž audiovizuální bombou, kdy se nádherná kamera dokonale doplňuje se zvolenou hudbou (českého diváka potěší také Vltava). Navíc se jedná o herecký koncert všech obsazených, v čele s Bradem Pittem, který tentokrát spíše mlčenlivým herectvím dokáže v divákovi vyvolat velké emoce, a Jessicou Chastain, jejíž chodidla a zrzavé vlasy mi budou ještě dlouho zpříjemňovat život. Ale na druhou stranu je to film dosti kýčovitý a až příliš tlačí na pilu ohledně své hlubší "filosofické" části, která mi vyloženě přijde jako kreacionistická agitka, což je velká škoda. To mi opravdu dost pokazilo zážitek, jelikož často kritizovanou roztříštěnost a zabývání se "banalitami" jsem spíše obdivoval. Těšil jsem se hodně, ale bohužel to skončilo jako lartpourlartistické dílo, které se tváří, že obsahuje výrazně víc, než tomu je doopravdy.



Starší filmy, které ode mě letos dostaly pět hvězd na CSFD:


Amadeus
Až na krev
Baader Meinhof Komplex
Barton Fink
Beze mě: Šest tváří Boba Dylana
Clerks 2
Dealer
Dvojí život Veroniky
Enter the void
Farářův konec
Fucking Amal
Ghost dog – cesta samuraje
Gruz 200
Happy End
Janghwa, Hongreyon
Kimssi Pyoriugi
Krátký film o zabíjení
Kokaku kidotai
Mallrats
Muž s kinoaparátem
Nahý oběd
Okuribito
Panic room
Peeping Tom
Pozemšťan
Princezna a bojovník
Příběh z Bronxu
Sedmý kontinent
Stíny a mlha
Sunset Boulevard
Tajemství jejich očí
Tejut
Valerie a týden divů

1 komentář:

  1. S tou Melancholií to mám úplně stejné, líbila se mi, ale na nějaký komentář se zmůžu asi až po druhém zkouknutí :-)

    OdpovědětVymazat