neděle 4. prosince 2011

Fenomenální podprůměr

Nikdy bych neřekl, že první recenze na tomto blogu bude právě na toto album, ale když už nám vyšlo, proč se na něj nepodívat, vždyť Rytmus je výraznou součástí naší hudební scény a jeho nová deska Fenomen by měla být téměř událostí roku.

Ještě před první skladbou se mi dostala na mysl myšlenka, že Rytmus absolutně rezignoval na své názory, které prezentoval před nějakými osmi lety v pořadu Ladí neladí. V té době se velmi razantně vymezoval vůči Chaozzu pro jejich působení v médiích, vydávání alb u velkého labelu a hlavně tvorbu, která nebyla hiphopově ortodoxní.

Teď dělá vlastně vše, co tehdy kritizoval, a v mnohem větším měřítku. V televizi byl v poslední době téměř pořád a ne jen proto, aby prezentoval svou hudbu. Vydává pod nadnárodním gigantem EMI a s tím souvisí, že jeho tvorba už rozhodně není takový underground, za jaký bojoval a tvrdil, že nic jiného pro něj není. Ale o tom by tato recenze až tolik být neměla, i když i to trochu můj názor formuje.

Faktem je, že už se rozhodně nejedná o hip hopové album. Avšak Rytmus nezačal experimentovat, jak bylo v některých médiích prezentováno (snad i jím samotným), jen se uchýlil do klidných a dost otravných vod diskotékového elektropopíku.

Hudební složka opravdu nepřináší nic objevného nebo originálního, co bych ještě neslyšel. Navíc se mi nelíbí ani to jak je deska zprodukovaná. Mám pocit, že je to celé strašně vyměklé tak, aby se nikdo neurazil.

Co se týká rapování, tam nemůžu Patriku Vrbovskému nic vytknout, protože v tom je technicky velmi dobrý. Ale proč zařazuje do svých věcí zpěv, když má hlasový rozsah asi jako kdysi slavná Markéta Muchová, tedy asi 3 tóny. Navíc ani ty nezpívá příliš čistě a je slyšet, že ve studiu si se zpěvem někdo výrazně pohrál.

Všechny tyto vyjmenované nedostatky bych mohl zčásti prominout, kdyby mělo album dobrou textovou složku, jelikož rap by měl být podle mě o sdělení. Ale to, co zde Rytmus vytvořil, je jen bezduché a naivní plácání, v němž hledat nějakou zajímavou myšlenku je velmi těžké. Když navíc nasadí „vážnější polohu“ a přijde ploužák s pianem v refrenu, směřuje vše nenávratně k opravdovému kýči.

Už teď je jasné, že album bude mít obrovský komerční úspěch a skladby z něj nejspíš uslyšíme i v rádiích nebo minimálně v televizi. Ale o jakékoliv hodnotě kulturní (či jen hudební) velmi pochybuji a doufám, že se jednou dočkám doby, kdy stejný prostor dostanou tvůrci, kteří opravdu přicházejí s něčím originálním a zajímavým.

Žádné komentáře:

Okomentovat