úterý 29. listopadu 2011

Pět československých alb z doby socialsmu, která je dobré znát

Pokud jde o alba vzniklá v době před sametovou revolucí, je dobrým zvykem hanit a plivat na tuto tvorbu. Ale je dobré si uvědomit, že i v této době (stejně jako dnes) u nás mimo ten hlavní proud byly nahrány a vydány desky, které rozhodně stojí za pozornost a mají co nabídnout i dnešní skupině těch náročnějších posluchačů. 

Proto jsem vybral pět alb, která z této doby pocházejí a neměla by ničím uším uniknout. Pravdou je, že takových desek je víc a možná se těm dalším budu věnovat zase za nějaký čas.


Karel Kryl - Bratříčku, zavírej vrátka (1969)

Deska Karla Kryla v tomto výběru chybět nemůže, jelikož jej považuji za básníka "dylanovského typu" a našeho největšího folkového písničkáře. 

Rozhodoval jsem se mezi tímto albem a o pár let mladší Rakovinou, která je často označována za jeho nejlepší dílo, ale protože písně a texty na Bratříčku, zavírej vrátka mi přijdou svým způsobem naléhavější a syrovější, vybral jsem právě „Bratříčka“.

Je víceméně jedno, že instrumentálně ani zvukově tato deska nevyniká, protože síla je zde ukryta v textech, které mnohé už téměř zlidověly a dostaly se do učebnic literatury. A jsou tam oprávněně, protože slabý text tady opravdu nenacházím a nad mnohými slovy se pozastavím s ironickým úsměvem, plným hořkosti doby.

Co si poslechnout: Veličenstvo kat, Podivná ruleta, Píseň neznámého vojína



Dybbuk - Ale čert to vem (1991)

Toto album bylo sice nahráno až po sametové revoluci, ale do tohoto výběru podle mě patří, protože kapela se rozpadla už před revolucí a desku nahrála až po svém rozpadu. I tak se ale jedná o jeden z nejosobitějších počinů, jaké jsem z naší scény slyšel.

Už jen to, že v oné době působila čistě dívčí kapela má něco do sebe. Pak je zde feeling nové vlny a inspirace Siouxie a také texty, které se na rozdíl od ostatních undergroundových kapel nezabývají kritikou společnosti, ale situacemi běžného života. Je neuvěřitelné, že písně o vaření polívky nebo paní v tramvaji mě takto baví. Ale najde se zde i několik vážnějších témat, která poskytují jakýsi oddech v té svěží zábavě.

Velká část sestavy Dybbuku působila později v kapele Zuby nehty, ale už tam nebyl ten rebelský duch a nadhled, který byl zaznamenán na tomto albu.

Co si poslechnout: Paní I, Kilgore Trout, Rebelka bez příčiny




Pražský výběr - Straka v hrsti (1982)

Je o mně známo, že hudbu z 80. let (navíc v našem domácím podání) moc rád nemám, ale tato deska je čestnou a do nebe se tyčící výjimkou.

Partě kolem Kocába a Pavlíčka se podařilo nahrát skvěle souznící syntézu zappovského rocku a osmdesátkové nové vlny s drobnou nuancí na své předchozí jazz-rockové období. Hráčský um již zmíněných pánů je všeobecně uznáván dodnes, ale je nutno říct, že rytmická sekce rozhodně nezaostává. Ne vždy je mi příjemný zpěv, jelikož na tu pitvořivou grimasu (ať už v podobě Čoka nebo Kocába) je potřeba si nějaký čas zvykat. Ale když hlasovým projevům přijdete na chuť, už nic vám nebrání vychutnávat si povedené slovní hříčky a nonsensy.

Je zajímavé, že deska kvůli nepohodlnosti kapely socialistickému režimu vyšla až po šesti letech od nahrávání a šířila se mezi lidmi všelijakými cestami a během těchto let získala kultovní status. Je třeba říct, že oprávněně.

Co si poslechnout: Na václavském Václaváku, Pražákům je hej, Zubatá




Jazz Q - Pozorovatelna (1973)

Album, které natočila kapela Jazz Q je nádhernou ukázkou toho, že naši hudebníci dokázali i v době normalizace držet krok se světovými trendy. Tato jazz-rocková (no, spíš více jazzová) fůze snese ta nejpřísnější měřítka.

Instrumentální vyzrálost se v tomto žánru tak nějak předpokládá, ale u československých hudebníků rozhodně nebyla pravidlem, proto je nutné ji zmínit. Kratochvíl, Padrůněk, Andršt a Vrbovec byli těmi nejlepšími ve svém oboru a dokázali to velmi dobře prodat (ne v obchodním slovasmysluJ).

Tuto desku bych popsal asi jako uhlazenější a posluchačsky přívětivější verzi toho, co tvořil Miles Davis v období kolem Bitches Brew nebo John McLaughlin s Mahavishnu orchestra. V optimálním zvukovém balení vyšlo album až v roce 2001, takže opravdu vychutnat tuto kvalitu si de facto můžeme až my. Je mnoho důvodů pro využití této příležitosti.


 Co si poslechnout: Pori 72, Trifid, Kartágo



Flamengo - Kuře v hodinkách (1972)

Toto album považuji za to absolutně nejlepší, jaké bylo u nás v této době natočeno a stejný názor zastává i mnoho hudebních kritiků a samotných hudebníků. A pokud jde o rockovou tvorbu, velmi těžko bych hledal srovnatelnou kvalitu i v dnešní době.

Sešla se zde skupina velmi dobrých muzikantů, kteří navíc dokázali i do nahrávky přenést spoustu emocí a nálad. V hudbě je možná slyšet inspirace tehdejší světovou vlnou rocku, ale přesto jde o velmi osobité pojetí, které rozhodně obstojí i v porovnání s takovými Jethro Tull (když už tady je ta flétna). Kromě muzikantů hudba opírá o Vladimíra Mišíka, který zpívá v životní formě, a také o skvělé texty převážně z pera Josefa Kainara, který se postaral o literární přesah do poesie s nádechem existencialismu.

Mám za to, že tahle deska za těch 40 let vůbec nezestárla, a mohla by vyjít i v dnešní době a uspěla by u velké skupiny posluchačů, která jména jejích autorů vůbec nezná.


Co si poslechnout: Rám příštích obrazů, Stále dál, Kuře v hodinkách


Žádné komentáře:

Okomentovat