středa 30. listopadu 2011

Nařídit červené ubrusy a tři židle

Stále více článků na internetu se vyjadřuje k tomu, jestli zakázat kouření v restauracích, proto se i já přidám k davu a sdělím svůj názor na toto téma. Pro začátek by bylo dobré si ujasnit, že jsem celoživotní nekuřák a nehodlám na tom nic měnit. Stejně tak mám spoustu přátel kuřáků, se kterými trávím čas v hospodách, restauracích, nálevnách a jiných podobných zařízeních, kde se kouřit může.

Do těchto podniků s nimi však chodím dobrovolně, s vědomím, že mé oblečení nebude večer nejvoňavější a že i na těch výzkumech o škodlivosti kouření něco může být. A stejně jako já se mohou svobodně rozhodnout i všichni ostatní nekuřáci.

Navíc v dnešní době, kdy bývá restaurace ze zákona viditelně označena jako kuřácká či nekuřácká, nemusí zákazník do jemu nelibého zařízení ani vstoupit. Pokud někomu kuřácká restaurace nevyhovuje, prostě do ní nejde a nají a napije se někde jinde.

Mnozí pro zákaz kouření argumentují tím, že v kuřáckých restauracích je ohrožováno zdraví číšníků a jiného personálu. Ale mám takový pocit, že k uzavření pracovní smlouvy je třeba dvou souhlasů (zaměstnavatele a zaměstnance), tudíž pokud číšník ví, že je restaurace kuřácká a vadí mu to, není nic jednoduššího, než pracovní místo odmítnout.

Je to totiž tak, že restaurace někomu patří. A tento vlastník si může se svým majetkem nakládat dle svého uvážení, takže pokud chce mít restauraci kuřáckou, nechť ji má (a samozřejmě naopak). Každému by jistě přišlo divné přikazovat majiteli restaurace, aby měl například pouze červené ubrusy a jen tři židle u každého stolu. O tom si může každý rozhodnout sám. Stejně tak bychom neměli zasahovat do toho, zda majitel chce, aby se v jeho restauraci kouřilo, nebo ne.

Pokud by snad někdo namítal, že restaurace je ale službou veřejnosti, a proto by měla být regulována státem, tak rozhodně nebudu souhlasit, jelikož restaurace je soukromou aktivitou jejího majitele, který její provoz financuje. Až bude mít stát své restaurace (snad se této myšlenky nikdo nechytí), tak ať si je klidně udělá takové, jaké jako vlastník chce (samozřejmě po referendu, v němž rozhodnou ti, kteří provoz financují, tedy daňoví poplatníci), takže klidně i nekuřácké.

Zastánci nekuřáckých restaurací také často říkají, že poptávka po nekuřáckých restauracích je obrovská, takže není důvod kuřácké podniky nezakázat, jelikož z toho budou všichni profitovat. Ale kdyby tato poptávka byla opravdu tak velká, opravdu by se vlastníci restaurací dobrovolně ochuzovali o zisk? Ony se restaurace neuživí z jedné či dvou velkých rodinných večeří měsíčně. Většinou žijí z peněz štamgastů, kteří k nim chodí pravidelně a k několika pivům si rádi dají i tu cigaretu. A o tyto zákazníky hostinští přijít nechtějí.

Tím ale neříkám, že poptávka po nekuřáckých restauracích je plně uspokojená. Nic však nebrání tomu otevřít si takovou restauraci a, dle své teorie, vydělávat více než tyto zatuchlé a smradlavé putyky, do nichž nikdo chodit nechce. A pokud se tak stane a kuřácké restaurace zkrachují, je to jen dobře, ale plošné zákazy jsou omezením práva vlastníka restaurace svobodně nakládat se svým majetkem a poměrně velkým krokem k zpět k nesvobodné společnosti.

2 komentáře:

  1. Je to tak. Když vlezu do zakouřeného podniku, otočím se a jdu jinam. Problém nastává v „oddělených“ prostorách. Takovou nálepku by si neměly lepit podniky, ve kterých jsou prostory pro kuřáky a nekuřáky odděleny květináčem, ale vážně jen ty, kdy jsou prostory odděleny stavebně.
    Osobně mi daleko víc vadí kouření na ulicích, než v hospodách, k těm to tak nějak patří.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako kuřákovi mi to nedá a dovolím si taky přispět svou troškou do mlýna.

    Vždycky jsem byl pro kuřácké hospody (přece jenom s cigaretkou to pivo chutná úplně jinak a za ty roky si na to člověk zvykne). Od té doby, co jsem se přestěhoval do Glasgow, jsem si ale zvykl, že hospody jsou všechny nekuřácké -> chci-li kouřit, musím jít ven.

    Ono kouření před podnikem má něco do sebe - člověk po návratu domů opravdu nesmrdí kouřem od hlavy až k patě (což mi kolikrát celkem i vadí), a mimo jiné se při své cigaretce venku seznámí s novými lidmi, což taky není na škodu.

    Otázkou však je, jestli nekuřákům nevadí procházet hloučkem kuřáků, kteří jsou zahaleni mrakem cigaretového kouře hned před dveřmi.

    Další věc pak je, že provozovatelé restaurací a hospod, které jsou nekuřácké, málokdy myslí na kuřáky, kteří ven půjdou a člověk se prakticky nesetká s jakýmkoli popelníkem, díky čemuž vzniká před provozovnami nános nedopalků a nevypadá to zrovna vábně. Co se týče restaurací v Glasgow, u každého vchodu jsou instalovány alespoň dva popelníky na zdi, občas člověk narazí i na nějaký velký postavený na zemi. Plus k tomu odpadkové koše co deset metrů, takže takovéto problémy tady nejsou.

    Pokud by se takto začalo fungovat i v České republice, tak nemám problém s tím, že by hospody, bary a restaurace byly nekuřácké.

    OdpovědětVymazat